Pro pořadatele již stará známa Tatchenta vyrazila v sobotu 2. ledna do Vlašimi na třetí ročník turnaje Haluz Cup. Jak se jí vedlo? Dozvíte se v následujícím souhrnu.

Vše začalo jako obvykle brzy ráno u autobusové zastávky. Tentokrát brali auta ZIP a Marw.

Tým vyrážel v následujícím složení:

Brankáři – Koumar Pavel, Culka Miroslav
Obrana + útok – Čada Martin, Sobotka Martin, Čada Miroslav, Kučera Jiří, Lorenc Václav, Vávrů Jaroslav (dorazil pozěji po vlastní ose), Sobotka Vojtěch

Respektive:
Pavel, Hucul, Márty, Marw, KriM, Sířa, Véňa, Blonďák a ZIP

Cestou jsme museli zastavit v Jihlavě doplnit pohonné hmoty a tehdy nás velmi zklamala čerpací stanice u Tesca, kde nápis tvrdil „OTEVŘENO 7 DNÍ V TÝDNU“, ale přitom bylo zavřeno..

Jinak proběhla cesta v pořádku – trochu sněžilo a bylo namrzlo, ale auta byla pořádně zatížená, takže naštěstí no problem.

Pořadatelé nás nalosovali do skupiny B, ve které byly našimi soupeři týmy –

Crazy team Vlašim

Havana club Vlašim

FBC Kácov

Z nich jsme nikoho neznali, snad jenom halu, takže na dobrý výsledek bylo zaděláno hned od počátku

- – – – – – – – – – – -

Prvním soupeřem nám byl Crazy team Vlašim, jeden z mnoha domácích celků. Do tohoto zápasu jsme zasáhli zatím pouze v šesti hráčích v poli, protože Blonďák byl k dispozici až na utkání číslo dvě. Crazy team naštěstí nebyl tak šílený jak evokuje název, ale i přesto výsledek neodpovídá průběhu. Po mnoha našich spálených šancích jsme se nakonec museli strachovat o hubené vítězství 1:0, které nám v závěru skvělými zákroky pohlídal Pavel.

- – – – – – – – – – – -

Nyní nás čekala pětizápasová pauza. Tento rytmus jsme měli po celý turnaj.

- – – – – – – – – – – -

Další zápas proti Havana clubu (jak jinak než z Vlašimi) jsme odeháli v poklidném tempu a po hladkém vítězství 5:1 jsme se mohli těšit na naše závěrečné utkání naší skupiny B.

- – – – – – – – – – – -

Posledním soupeřem v základní části byl Kácov. V zápase nás hnala mohutná vlna povzbuzování od našich florbalových kamarádů z Chvalburku (děkujeme!!! ), proto jsme je (i sebe) odměnili parádním gólem v oslabení (střílel Marw, nahrával Márty). Branky přidali i ostatní a skóre se ustálilo na stavu 7:0.

- – – – – – – – – – – -

S hladkým skórem 13:1 a plným bodovým ziskem jsme vyhráli naši skupinu a postupovali do bojů o 1.-6. místo, které proběhly ve dvou skupinách (D a E) po třech z nichž postupovali vždy první dva do semifinále.

Ani v této skupině jsme se nevyhnuli týmu z Vlašimi, kromě místních Pátků nám dělali společnost i hráči z Chvalburku.

S nimi jsme v prvním zápase této skupiny se štěstím remizovali 3:3, ve druhém utkání jsme již nic nenechali náhodě a po vítězství 3:0 nad týmem Pátkové Vlašim jsme z prvního místa postoupili do semifinále.

Našimi soupeři se stali Pacovští Honzíci, kteří v souběžně hrané skupině D obsadili druhou pozici.

Mártymu udělal radost Žlutý pes a jeho Sametová, která se linula z repráků a říkal, že jestli dají i Argemu, tak dnes získáme medaili.

Honzíci nás v loňském ročníku porazili v souboji o třetí místo, takže jim bylo letos co vracet! Podle toho také vypadal i úvod zápasu. Rychle jsme se ujali vedení 1:0, a když jsme po chvíli přidali i druhý gól, všichni jsme již pošilhávali po finále. Ovšem soupeř zabral a po chvíli se hrála za stavu 2:2 opět otevřená partie. Další kdo zamlel se skóre jsme byli my, ale brzy bylo opět srovnáno. Velké problémy nám dělal hlavně Milan Buřič a jeho nechytatelné střely tahákem. Bitva pokračovala a ani náznakem se neopakoval náš špatný loňský výkon. Hrálo se vyrovnaně, ale štěstí se nakonec usmálo na soupeře, který se dostal do vedení 4:3 a to si pak zkušeně pohlídal.

Nám nezbývalo než se smířit s první porážkou na turnaji a pokusit se namotivovat na zápas o třetí místo. A tehdy se to stalo. Pořadatelé vyslyšeli Mártyho tajné přání a celou halou se rozlehla píseň od Argemy.

Nám bylo jasné, že dnes, nebo nikdy.

Před námi byl poslední zápas.

Každý věřil v úspěch.

Vítěz získá pohár za třetí místo, poražený nic.

Pojďme na to:

Soupeřem nám byl tým Mi nepyjem Benešov. Cesta k poháru – jedině vítězství (jakékoliv, klidně i na nájezdy). Utkání odstartovalo ve velmi opatrném duchu, nikdo nechtěl udělat chybu. Bohužel v polovině zápasu jsme inkasovali a vidina bronzu se nám vzdálila. Na dosah medaile nás ale vrátil Véňa, který po našem zlepšeném výkonu korunoval převahu vyrovnávací brankou na 1:1. Do vypršení hrací doby se již skóre nezměnilo a tak přišly na řadu nájezdy. Noční můra kačenek..

Sérii zahájil neúspěšně Blonďák. Véňa však svůj nájezd proměnil, stejně tak jako Márty, který použil kličku Martínka Procházky do prava a protože soupeř proměnil ze tří pokusů jediný, mohly na hrací ploše vypuknout bouřlivé oslavy neboť bylo prokletí zlomeno!

Nezapomenutelný okamžik si s námi vychutnávali i hráči Chvalburku

Těm jsme poté podporu oplatili, ovšem ve finálovém utkání byli nakonec šťastnější Honzíci.

My jsme si z Vlašimi odvezli pohár za třetí místo a fakt, že každá špatná série jednou končí

Fotky jsme bohužel letos nepořídili žádné, ale když kliknete na fotku dole, dostanete se na galerii uloženou na webu pořadatelů, která průběh turnaje detailně mapuje.

připravili marw a márty