Ještě než začnu psát o tomto skvělém zápase, musíte vědět, že tohle píšu hned potom, co jsem přišel domů. Takže půjde o bezprostřední dojmy. Jestli to bude moc zaujaté, tak sorry, ale ten vítězný pocit je prostě super!

Středa 19.4.2006 byla pro náš florbalový tým dalším velkým dnem. Byl domluven v pořadí již čtvrtý přátelský zápas s ISŠS Jihlava. Motivace byla o to větší, protože poslední zápas jsme s nimi prohráli. Před pár dny to ještě vypadalo, že si dojedeme pro pohodlné vítězství – sestava byla kompletní, vyhýbaly se nám nemoci, zkrátka podmínky pro kvalitní zápas. Jenže přímo na velikonoční pondělí onemocněl záhadnou horečkovou chorobou Míra , den na to přišla zpráva od Oty, že dnes musí do Humpolce . Takže účast naší jasné brankářské jedničky byla zmařena. Naše oči se tedy upřely na Vojtu, další alternativu na post brankáře. Ovšem co čert nechtěl, ani jemu nedovolil zdravotní stav nastoupit . Naši klec tedy musel být připraven hájit Sířa . To je výčet absencí našich hráčů pro tento zápas.

Sestava:
brána – Sířa
obrana – Marw, Jenda
útok – Márty, Vašek, Véňa

Nyní se pojďme věnovat tomu, co se dělo na hřišti – a bylo toho opravdu hodně. Ještě pár minut před hvizdem úvodního buly jsme řešili styl střídání. Sice jsme to někteří nepochopili (já), ale to nikdo moc neřešil . Pan učitel Kučera (to jméno mi někoho připomíná ) a zároveň rozhodčí pískl do píšťalky a na hřišti se začaly dít divy.

První třetinu můžu směle označit za naši. Soupeře jsme jasně přehrávali a náš gólový učet pomalu narůstal. Důležité bylo, že jsme hráli naši hru, takže klasika s hodně přihrávkami . Nás samotné průběh první dvacetiminutovky docela zaskočil. V plánu jsme měli bránit a neporušovat defenzivní rozestavení 2 – 1. To se ale brzy změnilo na nedefinovatelné prolínání obrany s útokem. Hra měla spád, a když po 20 minutách na ukazateli svítilo 6:2, ani se tomu nechtělo věřit. Skóre ale přesně kopírovalo dění na hřišti.

Po lehkém občerstvení se šlo znovu do boje. Důležité bylo neuvelebit se před naši branku a hájit těsné vedení o čtyři góly. Florbal je úžasný v tom, že za krátkou dobu může padnout hodně gólů – o tom se ještě v tomto komentáři přesvědčíte. Takže tato třetina se nám zdaleka nevyvedla jako ta první, hůř jsme bránili a hlavně nás opustila střelecká forma. Já bych kladl hlavní díl viny na tomto poklesu aktivity únavě. Zásadní bylo, že soupeř začal běhat (vypadalo to, že se jim snad v první třetině nechtělo). No zkrátka, skóre se zastavilo na číslech 9:9. Z toho lehce odečtete, že jsme vstřelili pouze tři góly a protihráči rovných sedm. Takže žádná sláva. Jestli měl někdo z vývoje utkání pověstné bláto na hřišti, byl jsem to já

Nyní pojďme přistoupit ke třetí (rozhodující) třetině. Slovy se ani nedá dost dobře vyjádřit co se v těchto dvaceti minutách stalo, ale pokusím se. Určitě těchto 20 minut vstoupí do historie našeho klubu . Abych pravdu řek, byla ve mně docela malá dušička, ale velký díl očekávání co přijde.
Třetina začala tradičně HVÍZD, BULY a pak to přišlo. V hlavě mi šrotovalo to, že už jsme docela unavení a obavy jsem měl i z našeho střílení gólů. Prvních pět minut bylo vyrovnaných. Pak se ale stalo něco na co nikdo z nás, ani z našich soupeřů snad nikdy nezapomene. Začali jsme dávat góly!! Ale ne jeden nebo dva, s železnou pravidelností v rozmezí zhruba padesáti vteřin tam padala každá naše střela!! Soupeř odpad, nic víc se k tomu říct nedá. Branky padaly stylem JÁ pak následoval řev, buly, akce a gól tentokrát MÁRTY, zase buly, akce, střela a VAŠEK skóruje! Opět řev, euforie, atd. Do listiny se hned zapsal i VÉŇA a hřebíčkem do soupeřovy rakve byl JENDŮV gól. Kdyby ho nedal, tak by ho Márty asi zabil
Byla to paráda, nasázeli jsme tam ve strojovém tempu devět fiků a jediné co nás ještě drželo v soustředění bylo Sířovo očekávané čisté konto. To by byl unikát, neinkasovat za celých dvacet minut, proti tak dobrému soupeři. Ovšem jak to vždycky bývá, jednoho nám nakonec dali, asi půl minuty před koncem . Ale myslím, že tohle nám naši radost nemůže prostě pokazit, ani tobě Sířo že ne? Tady je ta matematika dost jednoduchá 9+9=18 a 9+1=10.

Konečné skóre tedy vyznělo v náš prospěch 18:10

Byla to třetina snů. Dařilo se nám všechno – nahrávky, útok, presing i obrana. Tu jsme dnes zahráli podle Mártyho senzačně. Sice tam byly mezírky, někdy i mezery, ale nepříjemnosti kolem své svatyně hasil jistým výkonem Sířa. Ten byl také důležitým článkem při naší cestě za konečným úspěchem.

Nakonec tradiční zhodnocení hráčů:
Márty – hrál opět skvěle, důkazem budiž dotaz jednoho kluka, jestli prý náhodou nehraje hokej nebo florbal za SK? To nepotřebuje komentář.
Vašek – kouzlil a na něm jediném nebyla znát únava, dával i důležité góly, hlavně svojí oblíbenou střelou tahem.
Jenda – opora naší obrany. Jeho silový styl hry nám hodně pomáhal při získávání balonků a soupeři dělal obrovské problémy. Takže opět parádní výkon.
Véňa – benjamínek naší sestavy. Ukázal, že v něm má zhořský florbal velkou budoucnost. I když to proti hráčům prvního, druhého a třetího ročníku neměl lehké, museli se určitě divit. Dobře nahrával, bránil a dal si i pár gólů.
Sířa – v bráně odvedl dobrou práci, při chybách obrany nás podržel. Někdy jsme sice měli štěstí, ale to prostě k lepšímu týmu patří!!!! To, že nechytal celou věčnost na něm nebylo znát.
Marw – „I přesto, že jako vždy hrál na postu obránce, podporoval maximálně útok, jeho výpady a vyvážení míčků podstatně pomáhaly hráčům na hrotu. No a na co nesním zapomenout, byly jeho klasický dalekonosný střely příklepem, na který ten jejich gólman, ať se v bráně stavěl jak chtěl, prostě neměl.“ (To je Mártyho názor na mě a já mu za něj děkuju )

Ani se mi nechce končit povídání o tomhle zápase. Byla to odveta se vším všudy. Naše bilance s ISŠS je nyní velmi hezká tři naše vítězství proti jednomu jejich. Tento zápas je však nejcennější ze všech našich dosavadních vzájemných střetnutí. Když se někdo podívá na výsledek tak si řekne: „No dobrý, rozsekali jste je, no a co?“ Ale to je špatně, důležité je znát celý průběh celého utkání!! Ještě si neodpustím jednu poznámku, hráli jsme srdcem!!! To bylo podle mě hlavní, protože soupeři tato vlastnost padnout za tým chyběla. A za to bych chtěl všem moc poděkovat…

marw

Na závěr Sířův pohled skrz brankářskou masku:
„Z pohledu brankáře to byl zápas těžký a nemůžu si pomoct, ale občas jsem měli víc štěstí než rozumu. První třetina byla poměrně klidná, protože jsme se po 10 minutách ujali vedení 4:0 a začali v obraně trochu polevovat, ale naproti tomu nám skvěle vycházel útok a tak jsme přidali ještě dva góly. To se ovšem negativně projevilo na hře obrany, kdy jsme po dvou skoro totožných situacích (soupeřovo přečíslení naší rozvrácené obrany s jedním bránícím hráčem) dostali dva góly. Pak přišla druhá třetina a najednou se začala karta obracet. Najednou nás začal soupeř přehrávat, častěji se dostával do šancí a občas jen díky obrovskému štěstí míček neskončil v síti. O druhé přestávce jsem musel hráčům trochu důrazněji vysvětlit co si od nich představuji, aby v obraně hráli. Patrně si to vzali v srdci, protože ve třetí třetině mi práce velice ubylo a až na občasné výpady jsem se v brance v podstatě jen radoval ze vstřelených gólů. Soupeř se držel přibližně do stavu 9:15, pak to vysloveně zabalil a teprve 32 sekund před koncem dal jediný gól ve třetí třetině.“