Nová florbalová sezóna se rozeběhla a na náš tým čekal první ostrý test. Po třech absolvovaných trénincích byl na středu 21. září 2006 domluven další přátelský zápas se Střední školou stavební v Jihlavě. Předem musím podotknout, že naše sestava byla z rozličných důvodů hodně, ale opravdu hodně pozměněná a to i na nejcitlivějším-brankářském postu. Na zápas byla proto připravena tato šestice hráčů: Marw, Vašek (O), Vojta, Véňa, Kuba (U). Do branky si přijeli odbýt svoji premiéru Pavel a Petr.

Naše sestava tedy nevzbuzovala u soupeře takový respekt jako vždy, ale svojí kvalitu určitě měla. To jsme také prokázali. Bystrý čtenář si jistě povšiml netradičního nadpisu, ke kterému dodám pár slov. Díky velké absenci opor jsme nemohli naordinovat klasickou útočnou taktiku, naopak v plánu bylo poctivé „betonování“ a hra na brejky. Na pohled nic úžasného, avšak svůj účel to nakonec splnilo.

Na první třetinu se do brány postavil Pavel, odbývající si svůj debut na velké florbalové akci. Ve stejné pozici debutanta byl i Márty, který ještě nemohl kvůli komplikovanému zranění kotníku nastoupit. Postavil se tedy na střídačku v roli trenéra (že by jeho nová budoucí role?) Úvodní buly absolvoval Véňa a pak už jsme se zcela ponořili do víru zápasu. Hru podle očekávání tvořil převážně soupeř, ale i my jsme ukázali svoji šikovnost. Za pět minut jsme si dokázali připravit tři gólové šance. Dvě střely ovšem mířily do tyče a třetí těsně vedle. Hra měla i přes naši avizovanou defenzívu spád. Na naší obranu se valil jeden útok za druhým. Ta odolávala. Pavel předvedl několik fantastických zákroků a tak skóre na sklonku třetiny vyznívalo lépe pro soupeře a to v poměru 4:2. Důležité bylo, že jsme se nezalekli a hráli vyrovnanou partii.

Druhá třetina přinesla jednu zásadní změnu v našem týmu. Do brány se postavil Petr s cílem předvést stejně dobrý výkon jako Pavel. I my jsme se rozehráli a zjistili jsme, že i v této sestavě můžeme soupeře pěkně potrápit. Zvýšili jsme aktivitu v útoku, bohužel na úkor hry v obraně. Výsledkem byla častá přečíslení dva na jednoho, které jsme jen se štěstím odvraceli. Naštěstí tu byl Márty, který nás na naše chybné rozestavení často upozorňoval. Hra se nám dařila hlavně vepředu a logickým vyústěním bylo naše první, bohužel však poslední, vedení v zápase. Díky třem vstřeleným gólům jsme dotáhli soupeře a dostali se do vedení 7:6. Petr nás v bráně podržel, poslední gól si ale za rámeček nedá. Střela z půlky mu prošla mezi nohama a tak třetina skončila 7:7. Od té doby jsme začali tahat za kratší konec.

Do posledního dějství jsme šli s jasným cílem – udržet skóre a zaměřit se na obranu. To se nám dařilo jen zpočátku, když však soupeř odskočil o tři branky, ruply některým našim hráčům nervy. Začali si příliš moc dovolovat v obraně a přicházeli o míčky Když už jsme se dostali do útoku naše zakončení bylo těžkopádné a nepřesné. Následné ztráty balonků dokonale využili hráči stavebky a trestali naši nekonsolidovanou obranu. Nám se pak podařilo maximálně stáhnout na rozdíl jedné branky. To však nestačilo. Měli jsme i smůlu, například mě se nepodařilo zakončit do odkryté brány Soupeř využil i vyššího počtu svých hráčů a nám docházely síly… Konečnou tečku dal zápasu Vašek, když prošel obranou soupeře a střelou pod padajícím gólmanem určil konečné skóre 10:14. Když vezmeme v potaz kolik hráčů nám chybělo, musíme tento výsledek považovat za úspěch. Nezbývá než gratulovat soupeři a těšit se na odvetu. Při té už bude vše jinak

Na řadu přišly ještě tradiční nájezdy, které vyzněly lépe pro soupeře a to 5:4.

Na závěr tradiční hodnocení hráčů + „trenéra“:
Marw – „jednoznačně náš nejlepší hráč v poli, který odehrál také nejvíc minut, plnil roli defenzivního štítu, odvracel nespočetné šance soupeřů, blokoval střely, vyvážel balonky do útoku a přihrávkami podporoval osamocené hroty, sám vstřelil, jak jinak než příklepem, gól“ (a já opět dodám, že mé hodnocení sepsal Márty)
Vašek – i přesto, že je to čistokrevný útočník, přijal roli obránce. Někdy mu to ale nedalo a vydával se dopředu. Podal opět kvalitní výkon a přidal i pár gólů
Vojta – také útočník, který se musel smířit s defenzivními úkoly. Plnil je svědomitě, z obrany se téměř nehnul, vstřelil si i nějaký ten gól.
Véňa – proti Stavebce hrál podruhé a jeho výkon se od prvního moc nelišil. Na hrotu se bil s přesilou větších a starších hráčů a někdy jim pěkně zamotal hlavu. Když bylo potřeba vrátil se a navíc i skóroval. Takže super výkon!
Kuba – další z nováčků. Mě osobně dost překvapil, nezakončoval zbrkle, přihrával, bránil a také skóroval. Stejně jako Véňa se bil sám na hrotu a úspěšně. Jen tak dál!
Pavel – opět nováček. Měl těžký úkol – nahradit nenahraditelného Otu v bráně. Chytal první třetinu a podal výborný výkon. Čtyři inkasované góly byly fantazie. Mohli jsme se na něj spolehnout a to bylo důležité.
Petr – do třetice nováček. Do brány nastoupil na druhou třetinu a už v ní zůstal. Čaroval stejně jako Pavel, přes počáteční nervozitu se dostal velmi rychle, v brankovišti si počínal zkušeně. Dokázal si i zakřičet a postavit si nás podle sebe. Což se hodně cení. Nemám co bych vytknul.
Márty – snad se neurazí, že ho hodnotím jako posledního. Na začátku si vzal logicky slovo, rozdal nám taktické úkoly a vymyslel celou naší strategii. Neustále nás upozorňoval, především na to, abychom bránili ve dvou. Musel si vyřvat hlasivky Svojí roli kouče zvládl s přehledem.

Já osobně tento výsledek nepovažuji za prohru, výhrou je pro nás to, že jsme si mohli vyzkoušet v praxi totální defenzívu. Tato zkušenost se nám bude určitě někdy hodit…

marw