24. listopad 2006 byl pro náš florbalový tým dalším dnem, kdy jsme měřili naše síly s novým soupeřem. Márty domluvil přátelské utkání s Velkým Meziříčím, které nikdo z nás neznal. Věděli jsme jen velice strohé informace. Podle zpráv se mělo jednat o mužstvo složené z převážně „starších“ hráčů (20-30 let). Nakonec dorazily dvě lajny, jedna složená z mladých hráčů, druhá ze zkušených harcovníků.

Na internetových stránkách si docela věří, velkohubá prohlášení neberou konce… Mělo se tedy jednat o velmi zajímavý duel. Dorazila a početná skupina našich fanoušků, kteří nás vydatně podporovali.

Přistupme k samotnému zápasu. Začátek byl plánovaný zhruba na půl sedmou večer. Tělocvična byla připravená, my rozběhaní, diváci nedočkaví, ale soupeř nikde. Po menších problémech, ale nakonec dorazil v plném počtu. Tedy 6 hráčů (dvě formace) + brankář. Hrát se začalo s desetiminutovým zpožděním. Pár slov k naší sestavě. Do zápasu nás bylo připraveno naskočit osm. V bráně nastoupil Ota, naše dlouholetá brankářská jednička. Do obrany pak já, ještě trochu nachcanej Jenda a Sířa. V útoku to byla taky klasika: Márty, Vašek, Míra a Vojta.

První třetina se nesla v duchu vzájemného oťukávání. Oby týmy se snažily poznat jakým stylem hraje soupeř. Objevovaly se náznaky kombinací. Jako první jsme zahrozili my. Moje střela neprošla chumlem hráčů a o pár vteřin později střílel Vašek, pozdější hrdina zápasu, těsně vedle. Po úvodní nervozitě, která svazovala všem ruce se začal hrát pěkný florbal a přišly i góly. Ujali jsme se vedení 2:0 a soupeř nestíhal. Zvlášť řada složená z veteránů měla problémy s uhlídáním našich rychlých brejků. Brzy však přišla studená sprcha, když po dvou povedených střelách bylo vyrovnáno. Tato třetina byla na góly nejchudší, diváci viděli už jen dva na obou stranách a tak se skóre na zapůjčeném čítači zastavilo na číslech 4 : 4.

Do druhé třetiny jsme tedy nenastupovali tak suverénně. Brzy se ale naše obavy ukázaly jako zbytečné. Začali jsme soupeře jednoznačně přehrávat, vycházely kombinace a sqěle zachytal Ota. S naším drtivým tlakem přišly i góly. Činili se zejména Vašek a Míra. Ovšem jako vždy jsme zapomínali na zadní vrátka a nebýt Mártyho, který zaskakoval za vyběhnuté obránce, bylo by zle. Diváci byli ve varu a nebezpečně přihořívat začalo po zákeřném faulu na Vojtu. Po něm to na hrací ploše začalo doslova hořet. Soupeř začal hrát výrazně tvrději a nám nezbývalo než se tomuto stylu podřídit. Hokejky řinčely… Třetina se dohrávala za velmi vypjaté atmosféry, kterou vyostřil jeden z cizích hráčů stížností, že nebyla ohlášena poslední minuta. Tyto skutečnosti možná ovlivnily vzhled hry, ale skóre ani v nejmenším. Nastříleli jsme rovných 12 gólů, soupeř jen 4. Skóre tedy bylo 16 : 8.

Ve třetím dějství jsme kontrolovali hru a po pravidelných intervalech přidávali góly. Postupně se trefili všichni a řada přišla i na mě. Po perfektní přihrávce od Vaška se mi podařilo skórovat a odvrátit tak hrozbu placení panáků Třetina skončila poměrem 9 : 3 pro nás.

Celý zápas tedy vyzněl výrazně lépe pro nás a skóre 25 : 11 mluví za vše.

Nesmí chybět střelecká tabulka:
Vašek – 9 gólů
Míra – 6 gólů
Márty – 4 góly
Vojta – 3 góly
Jenda – 1 gól
Sířa – 1 gól
Marw – 1 gól

Závěrečné hodnocení hráčů:
začněme u brankáře – Ota to měl dnes velmi složité, protože ho hráči soupeře nijak moc nezaměstnávali. Ale i tak musel zasahovat proti řadě nebezpečných střel a vytahovat své často až „neuvěřitelné“ zákroky. Musel být neustále připraven zasáhnout proti nečekanému brejku. Nakonec inkasoval 11 gólů, na jeho vrub, ale nepadá ani jediný… Pokaždé se jednalo o naši nedůslednost v obraně, kterou soupeř bez váhání využil. začněme u brankáře – Ota to měl dnes velmi složité, protože ho hráči soupeře nijak moc nezaměstnávali. Ale i tak musel zasahovat proti řadě nebezpečných střel a vytahovat své často až „neuvěřitelné“ zákroky. Musel být neustále připraven zasáhnout proti nečekanému brejku. Nakonec inkasoval 11 gólů, na jeho vrub, ale nepadá ani jediný… Pokaždé se jednalo o naši nedůslednost v obraně, kterou soupeř bez váhání využil. Podal o5 parádní výkon a bez něj bychom asi nevyhráli, i když skóre tomu nenasvědčuje

obránci:
Jenda – i navzdory prohýřené noci se spolužáky byl schopen podat kvalitní výkon a být platný našemu týmu. Vstřelil parádní gól…
Sířa – ten zase naskočil do zápasu bez přílišného tréninkového zatížení a zpočátku to bylo znát. Po první pauze se ale rozběhal a všechno šlapalo. Aby dodržel tradici skórujících obránců, i on dal jeden dost povedený gól
Marw – jistota vzadu a náš nejofenzivnější obránce, počet gólů tomu sice nenasvědčuje ale nejdůležitější byla jeho kvalitní hra dozadu a rozehrávka našich útoků (pozn.: moje hodnocení napsal Márty)

útočníci:
Míra – naše stálice v útoku předvedla svůj obvyklý bojovný útok spojený s výjimečným tahem na branku. Přineslo to ovoce v podobě 6 gólů. To mu vyneslo druhé místo v tabulce střelců
Vojta – přestože nastoupil s naraženým bokem, podal opět dobrý výkon. Větral soupeřovy obránce a připravoval palebné pozice pro spoluhráče. Zaznamenal hattrick a v naší paměti zůstane jeho sólo, při kterém zesměšnil všechny protihráče
Márty – náš rekonvalescent a navrátilec do sestavy se statečně vyrovnal se zdravotními problémy. Často zaskakoval za obránce, kteří zcela neplnili před zápasem stanovenou taktiku. Skóroval celkem čtyřikrát. Takže normálka
Vašek – to, spíš ten nejlepší na konec. Dneska byl jednoznačně nejlepším hráčem našeho týmu. Především díky jeho brankám, které přinesly klid do našich nervózních řad. Skóroval za všech možných i nemožných pozic, důkazem budiž střela od půlky nebo drzé sólíčko Já mu musím poděkovat za perfektní nahrávku, po kterém jsem se trefil

Pojďme si tedy celý duel shrnout. Na soupeři bylo vidět, že je zvyklý hrát ve velké hale. My jsme tedy výborně využili domácího prostředí. Zápas byl napínavý do začátku druhé třetiny, pak se nám ale podařilo odskočit a dovést ho do hladkého konce. Hrou jsme potěšili nejen sebe, ale i obecenstvo…

marw

a Márty dodává:
„Všichni se už můžeme těšit na odvetný zápas, který se, doufejme v nejbližší době, uskuteční na půdě Velkého Meziříčí…zde v klasické hale a při stylu 5+1 můžeme soupeři dokázat, že naše domácí vítězství nebyla náhoda.
I já bych chtěl poděkovat všem, kteří nám fandili a taky Véňovi, Kubovi, Martinovi, kteří se sice do sestavy nevešli a samozřejmě taky Georgovi, který se ještě po zdravotních problémech do tréninku nezapojil, ale o to víc nás podporovali v hledišti
Poměrně kvalitní hru jsme předvedli vepředu, klasicky byli občas problémy v obraně, ale naštěstí máme v brance Otu, který nás mnohdy zachraňoval a naprosto souhlasím s Mártym, že i když to podle skóre nevypadá, nebýt jeho, zápas bychom asi nevyhráli….
Takže florball forever a těšme se na další zápasy

márty

Pokud si chcete prohlédnout fotky z toho zápasu, stačí kliknout sem